Historie karate
Jako karate se označuje umění bojovat pomocí úderů, kopů a seků, které bylo do Evropy přivezeno po druhé světové válce z Japonska. Většina historiků se shoduje na tom, že vlastní původ karate je však třeba hledat v Indi.
Na ostrově Okinawa byla známa i bojová forma “Tode”, nebo také pouze “Te”, která později nesla označení “Kara-Te”, což znamenalo “čínská ruka”. Vývoj této formy boje byl vyvolán působením budhismu. “Kara-Te” bylo pěstováno v tajných společenstvích a rodinných kruzích, čistě jako umění zabíjet. V roce 1915 bylo “Kara-Te” poprvé oficiálně představeno v Japonsku a to okinawským mistrem Gichinem Funakoshim a v roce 1922 bylo zavedeno na japonských univerzitách a vojenských akademiích. Ve stejném roce zveřejnil Funakoshi úplně první knihu o “Kara-Te”. Tím skončilo údobí karate jako tajného bojového umění a začala jeho historie jako druhu sportu. Pro podporu přijetí “Kara-Te” u Japonců, Funakoshi svoje okinawské bojové umění pojaponštil a současně i zesportovnil tím, že:
- Slovní význam pro “Kara-Te” změnil tak, že nebylo již překládáno jako čínská ruka, ale prázdná ruka.
- Výrazy z okinawštiny, které byly Japoncům neznámé, nahradil japonskými výrazy.
- Trénink doplnil pravidly zavedením výkonnostních pasů.
- Tehdy platné učební osnovy pro výcvik “Kara-Te”, pod názvem “Kata” (série předepsaných bojových akcí proti imaginárnímu útočníkovi) podstatně zjednodušil.
- Ve své snaze Funakoshi přizpůsobil karate japonské kultuře tak, že karate navázal na nábožensko-filosofické pozadí, kodexu Bushido japonských samurajů.
V Japonsku se nový druh sportu dále vyvíjel. Od poloviny 30 let se postupně prosazovala nová forma zkoušení, tzv. sportovní boj (“kumite”) a tato forma získala v roce 1957 v Japonsku všeobecnou platnost. Takto bylo karate dostatečným způsobem vyrovnáno na úroveň ostatních sportů.
